Víc.

20. října 2012 v 0:18 | Ginny |  Ginny´s innocence
Chvíli nic. Pauza. Pocit, že musíš mý tělo rozdrásat do krve mě opustil. Na chvíli. Ale nebylo to osvobozující. Ani jsem nic takovýho nepředpokládala.
Zase přichází minuty, kdy ti budu roztírat krev po hrudníku a oba jen tak tak nechcípnem. Nikdy jsem nebyla na ňáký komplimenty ale když už jsme sami sobě děvkami, musim konstatovat, že máš kurva nádherný tělo. Když je prostěradlo náhodou čistý, tvoje bílá kůže skoro neni rozeznat. Tápu a hledám. Podle vůně. Podle záchvěvů tvýho slabě tepajícího srdce. Ztěžuješ mi to. Zároveň ale i sobě. Nemůžeš se dočkat, až tě najdu. A já si dávám na oplátku na čas. Ale nejsme oba stejní. Moje krev má hořčejší chuť.
Když mi tvoje špičky prstů přejížděj bolestivě po rameni, bolestivě právě proto, že se mě skoro nedotýkaj, všechny látky, ze kterejch jsem složená, se spojej v jednu a explodujou. Explodujou do tebe a všechny roztříštěný kousky se snažej vsáknout do tvejch orgánů. Chci bejt co nejvíc u tebe, co nejvíc v tobě, nestačí mi tyhle spojení, chci víc, přijde mi, že ačkoliv se tě už nemůžu víc dotýkat, protože to už neni možný, něco zanedbávam. Chce to jenom přijít na ten způsob. Nevim, jestli mam tvoje obličejový kosti spíš drolit prsty nebo drtit silou jazyka. Chci v tobě najít úplně všechno, stejně tak, jako chci zůstat jenom na povrchu. Asi z toho magořim. A nebo jsem magořila dycky, když ses na mně jenom podíval, akorát jsem na to přišla až teď.
Nevim, jestli zůstáváš někde v realitě, nebo jdeš se mnou. Ani jedno by mi popravdě neudělalo takovou radost, jako kdybys šel proti mně, jako dřív. Jenže mně ty krásný drápance začaly unavovat, vysilovat, ne však bavit. Už nemam sílu předstírat, že mi to stačí. Jakmile se člověk spokojí s tim, že mu něco stačí, prohrál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 20. října 2012 v 0:44 | Reagovat

Taková vášnivá by se mi líbila, ale ty už nejsi volná..............!

2 painless-boundary painless-boundary | 20. října 2012 v 10:44 | Reagovat

[1]: Jsem. Jenom se zdá, že jsi to nepochopil. Tim líp:)

3 pavel pavel | Web | 23. října 2012 v 14:03 | Reagovat

Na jedny drápance si pamatuji velice dobře. Chodil jsem s holkou, která se jmenovala Alena a ta byla tak divoká, že jsme museli zavřít všechny okna, aby se pod nimi neshromažďovaly davy a nevolaly strážníky že  tam někdo vraždí. Ale o to nešlo. To už jsem byl ženatej a pak jsem se kvůli těm drápancům na zádech nemohl tejden před ženou ani do pasu svléknout.

4 Ginny Ginny | Web | 23. října 2012 v 19:22 | Reagovat

[3]: To zní dost dobře :D No jo, to máš tak když máš netolerantní ženu :D Ne, chtěla bych tě vidět, kdyby na to přišla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama